Cesta na Azovske more

Tyden se naplnil a ja se rozhodla stravit prvni "subbotu" na Ukrajine u more. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposled smocila telo v slane vode, takze jsem se desne tesila. Ukrajinsti kolegove me upozornovali, ze Azovske more nepatri k nejcistsim, to mi ale rozhodne nemohlo zkazit naladu. Plavky zustaly v batohu i presto, ze se nad ranem prehnala bourka (moje prvni zde).


Muj puvodni zamer bylo vyzkouset sluzeb mistni zeleznice. 4 hodiny, ktere bych stravila ve vlaku mi ale prisly preci jen prilis a ja se rozhodla jet Marsrtutkou - typicky ukrajinsky dopravni prostredek. Marsrutky jsou neco mezi taxikem a busem. Jezdi po meste i mezi mesty jako zivnostenska obdoba soukromych dopravnich, ktere znam z Cech. Jedinou potiz, kterou na nich shledavam, je, ze nenamaji zadny jizdni rad. Trasa sice urcena je, ale neni nikde zverejnena (obcas ji ma nejaka Marsrutka vylepenou uvnitr vozu - jak uzitecne! ). Marsrutky zastavuji na zastavkach, ktere jsou i nejsou oddeleny od ostatni ulice. Casto se to misto pozna jen podle shluku lidi. Marsrutka se zastavuje jako taxik - zamavanim a ridi ji vetsinou docela nabruceny chlapik. Proto cestovani marsrutkou bylo pro me (coby "asertivni" devce) ze zacatku docela horor.


Marsrutka zvladne cestu do Mariupol ani ne za 2 (a 26 hriven - cca 100 Kc). Mariupol je od Donecku vzdalen asi 120km. Mesto je hlavni namoni pristav mistni prumyslove oblasti - takze nic zas tak krasneho. Na dohled od mesta stoji obri tovarna, ktera v sobotu vypoustela oblaka nekolikabarevneho dymu. Pruvodce varoval pred velkym zapachem, ktery tovarna vydava. Nastesti v sobotu v ovzdusi vanul jen zdejsi bezny smrad. Stejne jako v Donecku na hlavnim namesti stoji socha Lenina v nadzivotni velikosti (Mam pocit, ze jich komunisti nechali ve zdejsich slevarnach vyrobit vic a kazde vetsi mesto jednou obdarovali). V centru stoji domy jen o nekolika podlazich (takze ne panelaky jako v Donecku).


Mezimestska marsrutka me vyhodila na mistnim "vakzale" a dalsi me svezla primo k mori. Ranni prehanka zrejme dost lidi odradila od koupani, takze na mole postavalo jen nekolik postarsich rybaru, kteri popijeli staropramen. Pohled na ocelove more pod sedivou oblohou jsem si vazne uzila. Naopak pohled na plaz byl typicky pro mistni prumyslovnou zonu: plaz se tahla mezi vyse zminenou tovarnou a doky. Nicmene byla docela cista a protoze se delalo pekne a nekolik otuzilcu se koupalo, vytahla jsem plaky a vlezla do vody. Azovske more neni nejvhodnejsi k plavani - cele desitky metru voda saha cloveku jen po kolena- ale na cachtani je o to lepsi. Aby plazoval idyla byla uplna, nasbirala jsem par musli a vydala se do mesta.

Cestou po hlavni tride jsem narazila na nekolik soch v nadzivotni velikosti. pamatek na dobu minulou. Pak jsem ciste nahodou zjistila, ze mesto oplyva i jinymi pamatniky a ma prekrasnou mesitu, pri jejimz hledani jsem se nekolikrat ztratila. Pri hledani zdejsi mesity jsem bjevila velkou cast mesta vystavenou na upati kopce svazujiciho se k mori. Domy staly mezi stromy a vsude bylo cisto. Vzato kolem a kolem jsem uznala, ze Mariupol je o dost hezci nez Donetsk a lze si jeste chvilemi predstavit, ze sem v minulem stoleti jezdili Rekove na prazdniny.


Aby vylet nebyl uplne nudny, cestou zpet do Donecku se mi podarilo nasednout na spatnou marsrutku a ja se po 2 hodinach jizdy ocitla v uplne jinem meste, ktere take zacina na D, jenze lezi od Donecku jeste vice na jih a na zapad nez Mariupol. Jelikoz nejsem prilis statecne devce, malem jsem uz zacala natahovat, kdyz se me ujal tlusty muz s knirkem, ktery se ukazal byt ridicem marsrutky smer Doneck. Po dalsich 3 hodinach jsem s radosti vysedala v "mem" spinavejsim a pachnoucim meste. Nakonec teda vsechno dobre dopadlo.

Tak Да свыданя!

Prvni zpravy z Ukrajiny

Jelikoz pisu tuhle zpravu, je zrejme, ze jsem nazivu!! ... prestoze jsem pred odjezdem byla presvedcena, ze se neco urcite musi stat ...

Diky Bohu, celych 36 hodin v autobuse probehlo velmi dobre. Hned od zacatku se me ujal mily ridic, ktery mluvil dobre cesky a vzdy mi vysvetlil "o co jde", kdyz jsem se dostala do uzkych. Vetsina ostatnich spolucestujicich byli Ukrajinske rodinky. Autobus byl na urovni Student Agency ( ovsem bez otravne stevardky) - klimatizace, TV, WC - vsechno velmi ciste a v dobrem stavu. TV od zacatku vyhravala Ruske (mozna Ukrajinske - ja to nepoznam) filmy a serialy - tzn. jsme se ihned zacala seznamovat s kulturou. Dokonce i v noci nam neustale hral rusky pop. Oproti memu ocekavani bus nedelal zastavky "na curani". Takze veskera hygiena cestujicich probihala na nasi toalete, podle ceho take koncem cesty vypadala.

Ridic me uz pri objednavani listku upozornil, ze se mozna zdrzime na hranicich - coz se skutecne stalo. Ale pravdepodobne jsme mohli dopadnout jeste hur - drzeli nas tam jen 1.5 hodiny. V 24:00 mistniho casu (+1 k stredoevropskemu) jsme vjeli na sire plane Ukrajiny. Nikdo vedle me nesedel, tak se mi podarilo na nekolik hodin usnout. Probudila jsem se silnymi otresy, kterymi vibroval cely bus. Jeli jsme po rychlostni silnici, ktera mela jen 1 pruh a nebyla ani asfaltovaltova, dokonce ani betonova, ale jen hlinena. Vzhledem k tomu, ze predtim prselo, byla rozbahnena a zde jsme nabrali nekolik hodin zpozdeni. Doprava po takove komunikaci (silnice je eufemismus) je rizena semafory, ktere pousti nekolik aut jednim a pak druhym smerem. Nastesti se s blizicim Kyjevem lepsil stav cest a tak se nam podarilo neco ze zpozdeni dohnat.

Projeli jsme nekolik nejvetsich mest - Lvov, Kyjev, Dnetropetrovsk a minuli spoustu vesnic. Mesta (pohledem z autobusu) se skladaji z vezaku a malych domku - budov stredni velikost je velmi malo. Proto mi asi taky Donetsk prijde straaasne rozlehlz - stejne velike mesto jako Praha ma mnohem vetsi rozlohu.

V Donetsku na me cekali lidi z Aiesecu - opravdu bezva prijeti. Ukrajinsky a Korejsky gentlemen mi vzali zavazadla ( ktera notne prekracovala busem predepsany limit 25kg)a sli jsme (jak jinak)pit do mesta. Jako chudi studenti jsme si koupili lahvace a sedli si do parku - coz je nekolikrat levnejsi, nez pit v hospode a proto je to tu docela oblibeny zpusob mladych (i trochu starsich) :). Ukrajinske pivo je mnohem silnejsi nez ceske. Prvni noc jsem spala v kancelari Aiesecu a druhy den jsem se ubytovala v organizaci.

Moje nejhorsi nocni mury se nenaplnily, dokonce ani realisticka varianta byla horsi nez je skutecny stav v centru. Oproti ocekavani nejsme sirotcinec, ani azylovy dum, ale spis denni (krizove) centrum. Deti z ulice k nam muzou prijit kdzkoli a najist se, umyt, hrat si. Prip. se poradit, jak svou situaci zmenit. Nespi ale u nas. 1x v tydnu chodi pracovnice do terenu a zvou deti k nam - to probehne zitra, a moc se tesim na terenni praci, ptz jsem ji jeste nezazila. Krom toho organizace spolupracuje s mistnim systemem detskych domovu, zenskych veznic atd. a pomaha detem komunikovat s jejich rodinami.Prestoze jsme v centru, moc deti k nam ted nechodi (ale kolegyne rikaly, ze tohle se velmi meni). Mou naplni prace je zatim seznamit se s cinnosti organizace a venovat se detem, coz je opravdu zabava (oproti memu ocekavani).

Nejvic jsem se bala, ze v organizaci bude malo personalu... a to se nevyplnilo. Dokonce se splnilo me tajne prani, a moji kolegyni je psycholozka. Centrum vede reditelka, ktera je ale ted na materske, tak se vidame jen obcas. Obe jsou moc mile a hrozne vesele. Jediny problem je, ze ne ani jedna nemluvi dobre anglicky - emailovou komunikaci, kterou jsme mely pred mym prijeydem sesmolily s pomoci slovniku, ptz se baly, ze bez aj jim nikdo neprijede. Nastesti rustina a ukrajinstina nejsou tak odlisne od cj. Jedinym problemem je azbuka, kterou tak-nejak zladam (ctu jako dite po 2 mesicich 1. tridy).

Да свыданя priste!